Jsem na změnu již starý

Jsem příliš starý už je na to pozdě.

Často se stkávám z názorem že jsem na změnu příliš starý, že už je pozdě. V knize ,, Konec výmluvám“ uvádí Dr. Wayne W. Dyer zajímavý případ jiného terapeuta kterému jedna žena tvrdila,že na to aby začala studovat vysokou školu je příliš stará. Její terapeut se jí zeptal. Když se rozhodnete jít studovat vysokou školu, kolik let vám bude za těch 5 let až jí dokončíte? To mi bude 50 let odpověděla žena. A kolik vám bude za 5 let když nebudete studovat? Žena byla viditelně zaskočena touto logikou.

Všichni jednou umřeme. Na teto planetě nám by dán vyměřený čas. A je pouze na nás jak tento čas využijeme. Jak tuto prázdnou nádobu naplníme. Každá etapa života je trochu jiná.Ale není důvod aby každá etapa života nebyla vzrušující. Aby to nebyla nuda. V každé etapě života můžeme mít pocit že zažíváme dobrodružství. Že z toho co děláme a jak žijeme máme radost. Čistě z matematického hlediska tato výmluva také neobstojí. Pokud si myslíte,že v 50 letech už nemá cenu začínat s novými věcmi, je to jen pouhá iluze.Je to myšlenkové dogma. Naučený mentální stereotyp.Doba dožití se stále prodlužuje a dnes je kolem 80 let. Takže do konce života vám zbývá 30 let. To je ještě pořádná porce života.Uvědomte si kde jste byli před 30 lety. ANO to vám bylo 20 let a zdálo se vám že život máte před sebou.Na 30 let dopředu nikoho dvacetiletého ani nenapadlo plánovat.Pouhých deset let dopředu se vám zdálo jako neuvěřitelně dlouhá doba.A přesto jste byli plni plánů a chtěli jste prožít příští roky co nejintenzivněji,obklopeni přáteli. Měli jste lásky, zakládali jste rodiny a rodili se vám děti. Takže nikdy není pozdě začít dělat to co vás vzrušuje.Jít mezi podobně zaměřené lidi. Sdílet s nimi své prožitky a hovořit o své cestě. Nakonec zjistíte, že pokud budete přistupovat ke svému životu s otevřenou myslí a odložíte dogmata týkající se věku, budete potkávat spoustu podobně zaměřených a podobně uvažujících lidí kteří pro vás budou inspiraci.Stejné přitahuje stejné a je pouze na každém z nás jakou cestu si vybere. Zda si na příštích 30 let vyberu cestu rezignace a stagnace ,nebo cestu, kdy se vědomě rozhodnu naplnit čas který mi zbývá aktivitou a činnosti která mi přináší radost a pocit že opravdu žiji. Navíc v pozdějším věku jsme většinou již materiálně zajištění, naše děti již žijí své životy a tím se nám otevírá obrovský prostor který můžeme využít pro to, co chceme my sami.

 

NGUxZGF