ÚVAHY O ŽIVOTĚ
O dobru

 

Po dlouhé době jsem cestoval tramvají. Měl jsem možnost pozorovat lidi.  Připadali mi  hodně uzavření.. Seděli v tramvaji jeden vedle druhého a každý se zajímal  o sebe. Několik z nich  znuděně koukalo do mobilů a byli zcela mimo reálné dění. S přibývajícím časem se tramvaj stále více zaplňovala cestujícími. Tramvaj přijížděla k další zastávce a u východů se již shromažďovali lidé  kteří chtěli vystoupit. Když s trhnutím zastavila, jedna žena u předních dveří neudržela rovnováhu a upadla na zem. V tom se otevřeli dveře a cestující začali urychleně vystupovat. Žena se snažila s námahou zvednout ze země ale vystupující do ní naráželi,překračovali jí, a zdálo se, že ji nikdo nepomůže. Až po chvilce se jí podařilo s pomocí mladé slečny vstát a také vystoupit.  Měla sice špinavý kabát ale jinak se nic vážného nestalo. Ale ta doba, než jí někdo pomohl mi připadala jako věčnost. Možná že jsem to tak viděl jenom já, nakonec celá   epizoda skončila přece jen dobře. Za okny bylo vidět slečnu a dámu se špinavým kabátem v družném rozhovoru. Obě se usmívali. Seděl jsem u okénka a tramvaj se opět zvolna rozjela. Když jsme je míjeli mladá slečna bezděčně  pohlédla do oken tramvaje. Naše pohledy se setkaly  a já jsem na malý okamžik zahlédl v jejich  očích nekonečnost dobra. To uvědomění a poznání mne zasáhlo. Celou cestu jsem nad tím přemýšlel. Přemýšlel jsem  nad slečnou a o jejím konání dobra. Proč se usmívala a proč vypadala štastně. A proč se paní usmívala a proč také  vypadala štastně i se špinavým kabátem. Vystoupil jsem z tramvaje. Do obličeje mi silný vítr vmetl vločky studeného mokrého sněhu. Nic příjemného.  Byl jsem mrzutý. Vyhrnul jsem si límec a jako obvykle jsem zamířil do večerky pro svačinu. Prodavačka za pultem se mne aniž by zvedla zrak usečně zeptala.,,Co to bude? “ Na chvíli jsem se zarazil. Počkal jsem až zvedne zrak a usmál jsem se. ,,Dobrý den milá paní“ pověděl jsem. Najednou vypadala zmateně. Rád bych nějakou svačinu z té spousty dobrot co tu máte“ pověděl jsem s úsměvem. Také se usmála. ,,Co třeba koláčky“ navrhla. Koláčky beru odvětil jsem a stále jsem se na ni usmíval. I paní prodavačka se stále usmívala. Zaplatil jsem a při odchodu jsem jí ještě pověděl.,,Děkuji a přeji vám pěkný den“.,, I Vám“ zaslechl jsem její milý hlas za zády. Vyšel jsem ze dveří a vítr mi do obličeje zavál vločky sněhu. Nevadilo mi to. Cítil jsem se výborně a měl jsem dobrou náladu.¨Proto dělejte také dobro. Stačí malé kousíčky dobra .Drobné skutky které nestojí žádné peníze. Nic za to neočekávejte a bude vám také dobře, jelikož dobro se k vám vrátí.Je to univerzální zákon. Budete se cítit povznešeně celý den. Přímo božsky.

YjAyNWM